Cesta srdce – druidský kamenný kruh

„Nádherná krajina lemovaná duby. Svěží vítr. Lány kukuřice. Srpnové slunce, které hřeje.

Cestou ke kruhu si sedám do trávy a pozoruji okolí.

Dýchám svěží večerní vzduch. Obloha je po dlouhé době bez mraků. Po cestě mne provázeli dravci. I tady mne vítá nejprve jedno káně, pak za ním přiletí druhé. Po chvíli letí každé jiným směrem. Cítím uvnitř sebe absolutní klid. Vyrovnanost. Jsem sama sebou. Bez obav, co si o mne ostatní pomyslí.

Jsem sama na sebe hrdá.

Stojím v kruhu dívající se do zapadajícího slunce. Prosím o uzdravení těla i srdce. O uzdravení rodové linie. Otevírám se životu, nové kapitole. S důvěrou se otevírám novému dobrodružství svého života a píšu novou smlouvu své duše…“

Cestu od auta k druidskému kruhu jdu bosky. Polní cesta lemovaná lány kukuřice se pozvolna mění v cestu lesní. Vzpomínám na Provence, kde

Provence

jsme lesem bosky putovali k jeskyni Máří Magdaleny.

Vnímám absolutní propojení se zemí. Je to tak přirozené! Kráčím s pokorou a klidem. Držím zapálenou vonnou tyčku santalového dřeva, zahaluje mne svým závojem.

Vnímám mimo-časovost místa. Sedám si do trávy na louce, abych chvíli rozjímala. Od kamenného kruhu mne dělí malý lesík.

Původně jsem chtěla čekat na setmění. Pak jsem si uvědomila, že jsem u kruhu poprvé ve dne za svitu slunce.

Přistoupím ke kruhu a vnímám sluncem vyhřáté kameny. Intuitivně se pohybuji kruhem. Uvnitř sebe mám ještě mírný ostych před ostatními lidmi kolem kruhu. Po chvíli ostych odeznívá a já se napojuji na sebe sama.

Než vystoupím z kruhu, objeví se znovu káňata. Odlétají společně.

Se zapadajícím sluncem se vracím domů. I když celou svou bytostí vnímám, že domov právě opouštím.

Zpětně jsem si uvědomila, jak si vzájemně tvoříme inspiraci a boříme omezení mysli.

Vnímala jsem, jak někteří přijdou ke kruhu bez pokory. Bez myšlenkovitě proletí prostorem kruhu a často si ani neuvědomí jeho sílu. Někdy beze slov pochopí signály ostatních a zastaví se.

Dřív jsem posuzovala chování druhých jako nezodpovědné, chtěla je poučovat, trestat. Teď jsem se zastavila a ptala se sama sebe, ptala se přírody, ptala se kruhu: „Jak to vnímáš?“

Většina jedná z nevědomosti.

Příroda nás neposuzuje, nehodnotí nás. Řídí se svými cykly. Volně přechází z jednoho období do druhého.

Všechny způsoby vstoupení do kruhu, nebo podobná místa, jsou v pořádku. To, co je důležité, je pokora a úcta.

Pro mnoho lidí je stále nepředstavitelné uznat, že jsou věci, které nás přesahují. Proto, zdánlivě, nerespektují pravidla, která jsou vepsána na popisné tabule.

Nesuďme.

Zachovejme si pokoru k přírodě, k tomu, co nás přesahuje.

Vnímejme jedinečnost každého člověka, každé bytosti.

I to je Cesta srdce - vnímat, že všichni dostali dar života, za který mají zodpovědnost. A jak s tímto darem zachází, se v jejich životě, dříve či později, projeví.

Děkuji lidem, kteří tento druidský kruh vytvořili. Léčivé místo pro duši i tělo: www.katerinaresort.cz/aktivity/kamenny-kruh-druidu/

S láskou, vírou a nadějí,

Andrea